Sotirios Zavalianis přijel do Československa v roce 1984 jako student v rámci stipendijního programu a vystudoval VŠE v Praze. Později začal v České republice podnikat a založil rodinu. Majitel druhé největší soukromé zdravotnické firmy v ČR – holdingu AKESO, kam patří vedle pardubického Multiscanu i Rehabilitační nemocnice Beroun a Nemocnice Hořovice, má jako zaměstnavatel slušnou pověst.
Do Pardubic jeho firma Multiscan přišla v roce 2002, kdy velkými investicemi postavila na nohy bídně vybavenou onkologii. Dodnes zajišťuje provoz klinické a radiační onkologie, spolu s pardubickou nemocnicí se tak podílí na práci komplexního onkologického centra, má detašovaná pracoviště i v Chrudimi, Svitavách a v Ústí nad Orlicí.
Zavalianis ale řadu let vedl spory s bývalým vedením Pardubického kraje, podle tvrzení tehdejších politiků firma vydělávala peníze, které mohly jít do nemocnice. Multiscan byl dokonce přinucen před devíti lety postavit lůžkovou část onkologie a zdarma ji předat kraji. „Stálo nás to 73 milionů a za korunu jsme to darovali kraji. Byl to náš nucený nedobrovolný dar,“ říká s úsměvem.
Jak hodnotíte vaše působení v Pardubicích?
Působíme v Pardubicích od roku 2002, začali jsme velice krásně, perspektivně, pak se do toho začala motat politika, byli jsme označováni za nepřítele národa a několik roků probíhal skrytý boj. Vycítili jsme, že tu moc chtění nejsme. To, co vidíte dnes (nová budova pozn. red.), takový plán byl před 15 lety, udělat něco podobného a ve větším rozsahu. Nešlo to a povedlo se to až s nástupem hejtmana Martina Netolického, který je pragmatický člověk a viděl, že součinnost mezi soukromým subjektem a krajem může být pro pacienty velice užitečná.
Uznáváte, že podmínky, ve kterých se odehrávala chemoterapie v Pardubicích dosud, nebyly důstojné?
Samozřejmě. Měli jsme v pronájmu několik ambulancí v areálu nemocnice, hlavně na chemoterapii v takzvaném domečku, kde to bylo velice stísněné. Byly to staré prostory, které nešlo rekonstruovat, bez výtahu. Nebylo to důstojné ani pro nás, ani pro pacienty. Ale bohužel jsme museli v takových prostorách roky fungovat a musím se omluvit pacientům, že jsme neměli větší odhodlání to změnit. Jakmile kraj souhlasil, že nám poskytne pozemek, tak jsme novou budovu postavili během jednoho roku.
Jak byste popsal model péče o onkologické nemocné, který jste v kraji pomohli vytvořit?
Je veliký rozdíl mezi léčbou, která se provádí v centru, a léčbou, která se provádí v okresech. V centru jsou špičkové přístroje, špičkoví lékaři, na periferii se takoví lékaři nevyskytují. My jsme chtěli a usilujeme o to už 17 let, aby pacient z periferie měl úplně stejné možnosti léčby, jako by byl v centru. Léčíme stejně lidi, ať jsou z Chrudimi, ze Svitav, nebo z Ústí nad Orlicí. Lidé se u nás dostanou k nejmodernějším lékům, nejmodernějším lékařským přístupům. Prostě jsme chtěli odbourat rozdíl mezi městem a venkovem.
Chcete po Novém roce investovat do ambulancí v detašovaných pracovištích a také začít odtud dovážet pacienty mikrobusem na ozařování do Pardubic. Zlepší to komfort pacientů a vám to asi zjednodušší organizaci práce, ne?
Bohužel tu přetrvává přesvědčení, že soukromý subjekt je necitový tvor, který jediné, na co myslí, je zisk. Tak nám to popisovali v bývalém režimu, tak jsme se to učili, ale není to pravda. My tady jsme postavili nový dům a nemuseli jsme. Mohli jsme nechat pacienty tam, kde byli. Naší snahou je pořád zkvalitňovat služby. Kdybychom podnikali za účelem maximalizovat zisk, tak naše zařízení by vypadala tak, jak vypadají jiná zdravotnická zařízení v zemi, která ovšem nepodnikají, a jsou to většinou příspěvkové nebo krajské organizace.
V Pardubicích máte radiodiagnostiku, klinickou i radiační onkologii, postavil jste i lůžkové oddělení. Chystáte ještě něco?
Chtěli bychom onkologickým pacientům poskytovat komplexnější služby, jde nám o paliativní medicínu, která upřímně řečeno nejenom v tomto kraji selhává. Jsou lidi, které vyléčíme, a jsou lidi, které se vyléčit nepodaří a my se o ně musíme postarat. Jestliže kraj bude schopen paliativní medicínu pacientům poskytnout, můžeme mu pomoci, pokud ne, můžeme paliativní medicínu vzít na sebe a něco postavit.
Nejste ukřivděný kvůli tomu, co se tu kolem onkologického centra v minulosti odehrálo?
Nejsem ukřivděný. Jsem přece kapitalista, který by nic jiného nezasloužil (usmívá se). Ne, doopravdy mne mrzí jen to, že to vše jsem nemohl vybudovat dříve, předtím jsem byl mladší, inteligentnější a měl větší odhodlání. Kdyby před těmi patnácti lety tu bylo větší porozumění, to zařízení by bylo pětkrát takové než to, co vidíte dnes.
Datum: 03.01.2020, Zdroj: Mladá fronta DNES, Rubrika: Kraj Pardubický
