Pro většinu pacientů je ten bzučivý zvuk nepříjemný - leze pod kůži a nejde na něj přestat myslet, protože vám připomíná, že ležíte v tajemném tunelu, který vás bůhvíjak vyšetřuje. Jenže pro Petru Jiříčkovou, primářku radiodiagnostického oddělení Multiscan v Pardubicích, je to už dávno melodie, na kterou je zvyklá. „Je to takový rock’n’roll,“ usměje se pardubická lékařka, když se zaposlouchá do typického zvuku magnetické rezonance, kterou má hned za dveřmi. „Já jsem spíš nervózní, když žádný zvuk neslyším, to si pak říkám, proč nevyšetřujeme. S magnetickou rezonancí nebo počítačovou tomografií (CT) je to stejné jako s letadly, ty taky nesmí zbytečně stát na zemi. Proto jedeme sedm dní v týdnů a většinou i přes svátky,“ dodává.
Jsme kousek od centra Pardubic v jednom z nejlépe vybavených diagnostických pracovišť v Česku. Ročně tady jen na magnetické rezonanci a CT vyšetří přes 21 tisíc lidí. Většinou jde o pacienty, kteří netrpí žádnou fatální chorobou, ale část z nich tvoří i onkologičtí pacienti. Právě tady většinou začíná jejich cesta k uzdravení a právě díky lékařům, jako je Petra Jiříčková, kteří dlouhé hodiny v přítmí mžourají do monitorů a popisují změny v jejich těle, roste jejich šance na vyléčení. Nikde jinde si tolik neuvědomíte, jaký kus cesty medicína urazila, jako tady.
Petra Jiříčková díky tomu zná lidské tělo zevnitř jako málokdo jiný. Jak samá říká, momentálně v něm neexistuje místo, kam bychom se s pomocí sofistikovaných přístrojů nemohli podívat. Přitom ona své pacienty osobně většinou nevidí a oni neznají ji. Když se s ní ale dáte do řeči, otevře se vám fascinující svět, v němž díky spojení špičkové vědy a medicíny není nic nemožné.
„Já sama jsem se k tomu dostala náhodou, protože to na mě po škole vlastně trochu zbylo. Ale jsem technický typ, takže mě to baví. A dneska už to dělám skoro 30 let,“ usměje se.
Jak se za ta tři desetiletí zlepšily vaše možnosti?
Ohromně. Když jsem začínala, CT bylo jen v pár nemocnicích. Dostali jsme tehdy v Kolíně jednořadové CT, což je z dnešního pohledu až směšně malý výkon, a byla to sláva. A ještě o něco později přišla magnetická rezonance. Nejprve byla ve velkých městech a pak se šířila dál. A změnilo se i spektrum nemocí, na které se používá. Ze začátku se hodně zvažovalo, koho na rezonanci poslat, bylo to spíš pro vážnější diagnózy. Dnes se už používá i na menší obtíže.
Špičkový neurochirurg Vladimír Beneš mi nedávno vyprávěl, jak lepší diagnostické přístroje úplně změnily jeho obor, protože bez nich chirurg nevěděl, co jde operovat, dokud nezačal.
A je to změna nejen pro lékaře, ale i pro pacienty. Když jsem začínala, zažila jsem ještě dobu, kdy se prováděla perimyelografie…
Co to je?
Píchalo se jehlou do páteřního kanálu, kam se aplikovala kontrastní látka, a pak se pacient snímkoval, aby bylo vidět, kde je výhřez ploténky. Tehdy to nešlo jinak zjistit, ale dnes se to už dávno nedělá, nebo jen velmi zřídka, protože už to krásně vidíme, aniž bychom museli pacienty mučit.
Co se ještě změnilo?
Dřív CT vyšetření mozku trvalo třeba deset minut, dnes je to v řádu sekund. Všechno se zrychlilo a zpřesnilo. Tehdy se dělaly desetimilimetrové vrstvy, zatímco teď jsou přístroje schopny zhotovit vrstvy pod jeden milimetr.
Co si pod tím představit?
CT i MR vám vyšetřovanou oblast zobrazí v jednotlivých vrstvách. A je rozdíl, jestli máte vrstvu tenkou jeden milimetr, nebo deset milimetrů. My pak prohlížíme jednu vrstvu za druhou a hledáme, co tam nepatří. A čím tenčí ta vrstva je, tím přesněji můžeme hodnotit.
Jaký je obecně rozdíl mezi CT a magnetickou rezonancí? Spousta pacientů v tom tápe.
Při CT se používá rentgenové záření, které se po průchodu tělem zachytí na detektorech a z toho pak počítač zkonstruuje výsledný obrázek sledované oblasti, zatímco na rezonanci je silné magnetické pole a podle toho, jak se při jeho změně jednotlivé tkáně chovají, si to počítač zase vypočítá.
K čemu se každá z metod používá nejvíc?
Každá má své výhody. Magnetická rezonance je skvělá k zobrazení měkkých tkání, u jejichž vyšetření pak není ani potřeba kontrastní látka. U CT je naopak měkká tkáň spíš taková nevýrazně šedá, takže MR v tom bude vždy lepší. CT je zase lepší na kostěné struktury, plus má výhodu, že je to vyšetření kratší. Celé tělo máte vyšetřené za pár vteřin, ale u magnetické rezonance trvá jedna sekvence minuty a celé vyšetření třeba půl hodiny.
Máte jedno z nejlepších vybavení v Česku. Na co jste po technologické stránce nejvíc pyšná?
Máme tady magnetickou rezonanci se silou magnetického pole 3 tesla, tak asi na to, protože to je opravdu špičkový přístroj. Řekla bych, že patříme v Česku ke špičce.
Je v lidském těle ještě nějaké místo, kam laicky řečeno nevidíte?
V kombinaci několika metod jsme schopní vidět asi cokoliv. Na magnetické rezonanci je možné provést třeba traktografii, při které se zobrazují nervové dráhy, což je neuvěřitelné. Dokážeme zobrazit spoustu věcí, jenže otázkou je, jestli pak i víme, co s tím.
Čemu se v Pardubicích věnujete nejvíc?
Na MR provádíme diagnostiku v širokém rozsahu, počínaje vyšetřeními mozku, páteře, pohybového ústrojí, vyšetřujeme břicho, pánev, prostatu, čípek, rektum. Provádíme i vyšetření srdce. Máme také ultrazvuk, kde vyšetřujeme především břicho, cévy, srdce, měkké tkáně. A v neposlední řadě máme rentgen, kde zhotovujeme převážně snímky hrudníku, páteře, kloubů.
Sedíme zrovna u vašeho počítače, kde popisujete, co vaše přístroje objeví. Co máte na monitoru teď?
Tohle je paní po fraktuře obratle, která byla řešena vertebroplastikou. Tady se jí prolomila krycí lišta sousedního obratle, což se občas stává. A navíc tam má pokročilé degenerativní změny. Vyšetření ve stroji trvá od 20 do 45 minut. U popisu to záleží… Může trvat pět minut, ale taky 20 minut.
Co je na diagnostiku nejhorší?
Relativně dlouhé vyšetření je např. enterografie, což je vyšetření tenkého střeva, ale to je proto, že pacient musí před vyšetřením delší dobu pít. Obecně bývají složitější onkologičtí pacienti, u nich je většinou vyšetření spojené s podáním kontrastní látky. A taky jde vždy o to, jak dobře pacienti spolupracují.
Jaký podíl u vás tvoří onkologičtí pacienti?
Na CT je to 90 procent, ale u magnetické rezonance je to jen 20 až 30 procent. Tam hrají prim neurologická vyšetření a vyšetření pohybového aparátu.
Cesta onkologických pacientů ale začíná u vás, že?
My sice neurčíme histologii nádoru, ale díky našemu vyšetření může klinický pracovník zvolit optimální postup léčby. Dobře vidí, jak je nádor velký, jestli někam prorůstá, jestli jsou v těle metastázy. Z toho pak spolu s histologickým výsledkem vychází při plánování léčby. Takže ano, jsme pro onkology klíčoví.
Pomáhá kvalitnější diagnostika v léčbě rakoviny?
Asi na tom máme podíl, protože jsme schopní zobrazit už menší nádory v časnějších stádiích. Jsme schopni vidět už několikamilimetrové metastázy v mozku, což dřív nebylo možné. Takže díky tomu je možné nasadit léčbu rychle a relativně včas.
S jakými typy nádorů se vám nejčastěji dostanou pacienti pod ruce? Tedy lépe řečeno pod přístroje?
U magnetické rezonance jsou to primárně nádory prostaty, rekta, mozku, některé typy nádorů prsu a dále metastázy.
Setkáváte s něčím častěji než dřív?
Když jsem studovala a někdo měl dva typy primárních nádorů naráz, bylo to už hodně unikátní. Dnes se najdou pacienti, co mají tři nebo čtyři typy nádorů, a není to tak neobvyklé. Třeba nádor vaječníku, štítné žlázy a ještě kůže. Tohle dřív moc nebývalo. A nemyslím si, že je to jen tím, že jsme to dřív nedokázali diagnostikovat.
Jak si při takové práci čistíte hlavu?
Jdu se projít se psem, zaběhat si nebo se projet na kole. Člověk si to nesmí moc připouštět.
Nesmíte si to připouštět, jenže k vám se pacienti vrací na kontroly, takže je máte pořád před očima.
Je fakt, že jsou lepší ty směny, kdy popisujete nějaké zlepšení. Ale jsou i směny, kdy jsem popisovala několikrát po sobě progresi nálezu, a to nebylo hezké. Ale většinou k těm jménům ani nedokážu přiřadit konkrétní tvář, protože jsem toho pacienta osobně neviděla, což mi pomáhá udržet si odstup.
Pacienta neznáte podle tváře, ale podle jmen si některé příběhy musíte pamatovat, že?
To je pravda, některé příběhy sleduji. A vždycky jsem ráda, když můžu napsat, že se nález lepší. Naštěstí je takových pacientů docela hodně.
