O dříve málo známém pojmu paliativní péče se nyní mluví čím dál častěji. Co přesně znamená?
Slovo „paliativní“ je mi známo již dlouho, a sice od mé první atestace v roce 1989. Už tenkrát jsme dělili pacienty na dvě skupiny. Na ty, kterým můžeme vzhledem k pokročilosti nemoci nasadit radikální léčbu a pravděpodobně je vyléčíme, a na ty, pro něž máme jen léčbu paliativní, což znamená, že na prvním místě je jejich komfort a na druhém vlastní nemoc, kterou vyléčit neumíme. Dnes se význam slova posunul víc k období již očekávané smrti, protože kupříkladu metastatické karcinomy střeva paliativně léčíme i čtyři roky.
Kam sahá historie paliativní péče a kdy v Čechách zaznamenala největší rozvoj?
Historie paliativní léčby je zřejmě dlouhá, neboť nevyléčitelní pacienti byli v každé době. Hospicové hnutí je původem z Anglie. V 60. letech minulého století zde Cecily Saundersová založila první moderní hospic.
Já jsem byla svědkem výstavby prvního hospice u nás. Vznikl v roce 1995 v Červeném Kostelci díky iniciativně Marie Svatošové. Tehdy jsem měla možnost do Červeného Kostelce jezdit a stavbu pozorovat, posléze jsem ji i opakovaně navštívila. Poté, co byl doktorkou Marií Blažkovou založen Hospic Chrudim, jsem tu rok sloužila.
Jaké subjekty se zabývají paliativní péčí?
Každý obor má své paliativní nevyléčitelné pacienty, to znamená, že odbornost musí sdělit, že už žádná jejich léčba pro pacienta není známá. Byl založen obor paliativní medicíny, který si vychovává své lékaře. Myslím si, že to ale není obor na celý život, péči o umírající zvládne personál dělat maximálně deset let, ostatní, co nevyhoří, jsou zapálené výjimky. Existují paliativní ambulance při onkologiích, při kamenných hospicích, nyní i s grantovou podporou ministerstva zdravotnictví pro hospice mobilní.
Co se týče Pardubického kraje, bylo mi sděleno, že se zřízení paliativních lůžek v současné chvíli neplánuje. Jen pro srovnání, například malá nemocnice v Kutné Hoře jich má od loňska 12.
Pro paliativní léčbu se využívají zejména lůžkové a mobilní hospice. Jaký je mezi nimi rozdíl?
Mobilní hospice jsou určeny i pro rodiny umírajícího, především onkologického pacienta, nemocnice pouze pro pacienty, to znamená, že tam rodina nepřespává. Kamenný hospic je primárně pro ty, o něž by se nezvládla postarat rodina a využívá jej dle mých odhadů asi 70 % umírajících onkologických pacientů. Zde se doplácí za péči kolem 400 Kč denně.
Již několik let pracujete v mobilním hospici Oblastní charity Pardubice. Jak se o vás pacienti dozvědí?
O možnosti mobilního hospice v nemocnici pacienta informuje sociální nebo onkologická sestra. Běžně o ní ale vědí lékaři a ve velké míře i veřejnost. Navíc občas městem projede červené auto s označením mobilní hospic.
Jaká jsou kritéria pro to, aby byl pacient převzat do mobilní hospicové péče?
Domácí hospic je určen pacientům s ukončenou onkologickou léčbou, pacientům, kteří chtějí zemřít doma, a těm, pro něž je zajištěna čtyřiadvacetihodinová péče někoho z rodiny. Mobilní hospic je bezplatný, hradí se pouze některé léky.
Jak vypadá běžná denní návštěva u onkologického pacienta, který využívá vaše služby?
Charitu v první fázi kontaktuje buď rodina nemocného, nebo zdravotní či sociální sestra v den propuštění pacienta z léčby. Toho pak v domácím prostředí navštíví hospicová sestra a lékař. Zde probíhá zjištění stavu pacienta a obtíží, nastavení léčby a takzvané SOS medikace a výživy. Zároveň je rodina informována o možnosti zapůjčení důležitých pomůcek, zřízení příspěvku na péči, pomoci psychologa.
Po dohodnutí všeho potřebného včetně podepsání smlouvy o péči za pacientem pravidelně dojíždí hospicová sestra. V případě potřeby fungují návštěvy na denní bázi, v noci jsou možné konzultace po telefonu či osobní návštěva službu konající sestry. Vizita lékaře se sestrou probíhá jednou týdně.
Do jaké míry se rodina podílí na léčbě o pacienta?
Rodina má pacienta de facto na starost a sestra a lékař „jen“ pomáhají. V kamenném hospici je to obráceně, personál se stará, rodina pomáhá. Pokud péče o umírajícího, většinou nechodícího pacienta v konečném stadiu trvá déle než 14 dnů, je to pro rodinu vysilující a někdy doporučujeme péči v hospici kamenném. Pečující nikdy nesmí vypadat hůř než pacient.
Jak jsou služby mobilního hospice hrazeny?
Zdravotní péči hradí pojišťovna, rodina kromě případných doplatků za léky a půjčovné za křeslo či postel nedoplácí nic. Péče je například dotovaná z Tříkrálové sbírky, ale tyto informace ví nejlépe ředitelka Oblastní charity Pardubice Marie Hubálková.
Vaše povolání lékařky v pardubickém onkologickém centru a v rámci mobilního hospice je jistě velmi psychicky náročné. Co Vám pomáhá, abyste se udržovala v duševní pohodě?
Celý život se nám na onkologii všichni diví, jak to můžeme dělat. Prostě můžeme. Já zase obdivuji jiné obory, třeba zubaře.
Pracovní doba je osm hodin, ze dne zbývá 16. Osm hodin prospím a pak se věnuji rodině, domácnosti, vaření, kočce, kolu, tenisu, lyžím, turistice, kultuře, hospodám a přátelům. Jiný poměr by byl na zbláznění.
