Nikdy to nevzdám

12. 1. 2021

Rakovina mi dala vnitřní sílu. Svůj boj s vážným onemocněním popisuje pro Blesk pro ženy Petra Veselková (34), pacientka našeho onkologického centra.

Jednoho dne se mi v podpaží vytvořily bulky, před holkami v kanceláři jsem si ten den ohledně nich dělala srandu. A jedna z nich mě při odchodu odchytila a dokopala na mamologii. Zhruba za týden mi pan doktor Šťastný volal, jestli mohu okamžitě přijít. Sedla jsem na kolo a jela ze zaměstnání do jeho ordinace. Od té chvíle jsem se už do tehdejšího zaměstnání nevrátila…

Dobrý den, jste vážně nemocná

Rakovina prsu… bylo mi 28. A v podstatě mi hned začal vysvětlovat, co se bude dít, od operace přes všemožné kontroly a následné chemoterapeutické léčby a ozařování. Popravdě hned, jak mi sdělil diagnózu, jsem tam jen seděla a brečela, nevěřila jsem, že se to děje…

Nekonečná léčba

Odoperovali mi nádor a uzlinu. Právě v podpaží mi byly nalezeny počínající metastázy. Krátce nato jsem nastoupila na chemoterapii. Měla jsem stanovených osm dávek a následné ozařování. Po této léčbě jsem docházela každé čtyři týdny po dobu pěti let na injekční aplikace, které užívám doteď. Po celých pět let jsem byla udržována v tzv. umělém přechodu. Pár měsíců po ukončené léčbě jsme podstoupila mastektomii, kdy je odstraněna vlastní prsní žláza, zůstala mi ale kůže prsu včetně prsního dvorce a bradavky. Objem nahradili silikonovým implantátem.

Nevzdala jsem se

Užívala jsem léky, abych to lépe snášela, a ano, je pravda, že jsem nezvracela ani jednou. Ale minimálně první tři dny po chemoterapii jsem se nezvedla z postele, a když jsem šla na toaletu, tak jsem častokrát omdlévala, bylo mi hrozně zle. Pokaždé jsem si říkala, že další chemoterapii už nezvládnu. Ty nejhorší okamžiky jsem vytěsnila… Vždy ke konci týdne se mi začalo dělat lépe, a jelikož jsem chodila na chemoterapii jednou za tři týdny, mohla jsem tak zpátky nabrat síly. Jako holku mě děsilo kromě toho, že umřu, to, že jsem přišla o vlasy, řasy a ochlupení.

Co mi pomohlo

Naprosto neuvěřitelná podpora mojí rodiny, tehdejšího přítele, přátel a známých a lékařů na onkologii v Pardubicích. Nedokázala jsem si vůbec představit, že bych neviděla vyrůstat svou nejmilovanější neteř Nikolku. Právě ona mě po dobu dlouhé léčby držela a paradoxně jsem si tohle „štěstí v neštěstí“ užívala. Je sranda, že si takhle malé stvoření samozřejmě neuvědomuje, jakou schopnost mělo a stále má. A vůbec děti jsou výborný lék na všechen žal.

Snad jsem vyhrála

Už vím, že když nejde o život, nejde o nic! S tím je spojeno vlastně úplně všechno.

Zdroj: Blesk pro ženy, 21. 12. 2020

Galerie