Jak vnímáte opatření, která Česko zavedlo v boji proti koronaviru?
V zásadě velmi dobře. Vývoj je překotný, některé otázky a dopady proto bude možné vyhodnotit až zpětně. Při a po vypuknutí pandemie chyběla lepší koordinace výstupů subjektů zapojených do řešení krize napříč zdravotním systémem. Teď je na základě získaných zkušeností nutné vytvořit manuál pro budoucí virové pandemie a obdobné události. Je primárně potřeba umět rychle přijímat jednotlivá ochranná opatření a stejně rychle a pružně je umět uvolňovat.
Jste jedním z největších soukromých poskytovatelů zdravotní péče v Česku, jak se projevila ve vašich zařízeních opatření spojená s koronavirem?
V berounské a hořovické nemocnici včetně pardubické onkologie jsme byli pod tlakem přijatých nouzových opatření nuceni okamžitě omezit ambulantní péči a operativu zhruba o padesát procent. V souladu s usnesením vlády a v koordinaci se Středočeským krajem jsme zřídili covidová lůžka a zavedli takzvané triážní stany.
Co to znamená?
Vzhledem k probíhající pandemii jsme velmi pečlivě poměřovali indikaci pacienta k výkonu na jedné straně a proti tomu riziko nákazy zejména pro personál na straně druhé. Podle toho jsme rozhodovali o prioritě zdravotních výkonů. V triážovém systému jsme prostě rozdělili pacienty na akutní a na ty, u kterých byl možný krátkodobý, respektive dlouhodobý odklad. Ty jsme následně informovali, že jejich výkon je odložen. Samozřejmě kromě výkonů, které nesnesly odkladu.
Co se s „odloženými“ pacienty děje teď?
Aktuálně je kontaktujeme znovu a domlouváme s nimi nové, náhradní termíny. V průběhu krize jsme ale žádného pacienta neodmítli ošetřit, případně naplánovat výkon.
Kolika pacientů se tedy opatření přesně dotkla?
Berounská i hořovická nemocnice musely odložit přibližně 700 operačních výkonů. Údaje nicméně dál analyzujeme. Některé ambulance fungovaly bez přerušení provozu. Hodně pacientů se ale bálo přijít a sami rušili termíny, což se děje doposud.
Dá se vše vyčíslit finančně? Jak se to vše projeví v hospodaření vaší skupiny?
Konečný účet budeme schopni udělat teprve v době, až pandemie a související opatření skončí. Aktuálně jsme schopni vyčíslit náklady na pořizování ochranných prostředků, jejichž nákup jsme si v drtivé většině zajistili sami a včas. Pohybují se v řádech milionů, odhaduji, že překročí 10 milionů korun.
Pozitivně kvitujme, že pojišťovny nepřestaly platit dohodnuté paušály. Okamžitý propad v příjmech jsme ale zaznamenali u výkonově hrazených zákroků, jako jsou artroskopie, diagnostika a další. Zde se ztráty budou pohybovat opět v řádech desítek milionů korun.
Řešíte nějaké podpory pro své podnikání, respektive zvažujete žádost v některých programech vyhlášených vládou?
Zatím jsme žádný titul nemohli využít, a to vzhledem k velikosti našich zařízení. Aktuálně zjišťujeme využití možností programu Covid III.
Krom vašeho podnikání ponese důsledky i samotné zdraví pacientů, že? Sám jste říkal, že se někteří báli dorazit na vyšetření.
Trochu se zaměňuje odkladná a zbytná péče. Můžete odložit například voperování totální endoprotézy, ale její indikace a potíže pacienta tím nezmizejí. Zároveň nepřestane přibývat nových pacientů, kteří endoprotézu potřebují. Důsledkem stavu vyvolaného krizí tedy budou obecně delší čekací lhůty, delší doba diskomfortu a snížené kvality života pacientů a větší zatížení zdravotníků, vzniklé snahou toto zpoždění v poskytování péče dohnat.
A další problémy?
Některé diagnózy jsou z tohoto pohledu ještě problematičtější, protože odklad péče může zhoršit prognózu pacienta. Navíc jsme se bohužel setkali i s neopodstatněnými požadavky na testování pacientů na COVID-19, které jsme potřebovali přeložit na odborné pracoviště. V důsledku toho vše trvalo déle než obvykle, a to i u akutních stavů. Celý systém se v určité chvíli jakoby zadrhl.
Naštěstí epidemie nedospěla do takových parametrů, aby tyto jednotlivé „excesy“ ohrozily kontinuitu péče. Ale je to varování, že pokud budeme v takové krizi papežštější než papež, celý systém se zasekne, aniž by dospěl ke svým kapacitním limitům. A to jen kvůli přílišné horlivosti některých poskytovatelů péče při výkladů různých nařízení a metodik.
Kdy se projeví ve zdraví lidí to, co se teď odložilo?
To ukáže až čas. Určitě se to ale projeví na větší míře zatížení zdravotnictví tou péčí, která doteď byla poskytována v omezeném rozsahu nebo nebyla poskytována vůbec. Zdravotníci si navíc musejí také odpočinout. Nějakou dobu měli zakázané dovolené a někdy si je také budou chtít vybrat. A do toho může přijít další vlna epidemie, což by bylo velmi nepříjemné, ovšem nelze to vyloučit.
Dobře, ale jak velké ty dopady budou?
Dopady koronavirové krize do zdraví společnosti nemusejí být nijak znatelné, pokud se rychle podaří znovu nastartovat systém poskytování zdravotní péče v potřebném rozsahu. Nebo se naopak mohou projevit velmi negativně, pokud se toto nepodaří.
Například naše onkologické pracoviště v Pardubickém kraji bylo pod tlakem krizových okolností a doporučení odborných společností také nuceno dočasně omezit poskytovanou péči, která byla odkladná. To ovšem ve svém důsledku znamená, že uvedené pracoviště teď bude muset v krátké době odbavit onkologické pacienty, kteří na poskytnutí péče čekali a ve stejném čase k nám budou samozřejmě přicházet i pacienti nově diagnostikovaní. Popsaný převis potřeby péče se budeme snažit vykrýt úměrným přizpůsobením provozu poskytovaných služeb, tedy prodloužením ordinační doby, nasazením více specialistů a podobně.
A důsledky?
Pokud se aktuální situace nezhorší, například pokud nepřijde další vlna epidemie, další omezení provozu, pokud neonemocní personál zařízení a podobně, je šance, že dopady koronavirové krize na zdraví obyvatelstva budou relativně malé.
Stále ale existuje poměrně pravděpodobný scénář, že tak růžové vše nebude. Pak může dojít v souvislosti s plněním omezení plynoucích z vládních nařízení k dalším odkladům v poskytování zdravotní péče. V takovém případě vzniklé zpoždění už prostě nedoženeme. Anebo jen za cenu nepřiměřeného úsilí a nákladů. Potom se skutečně může stát, že za to někteří pacienti zaplatí horší kvalitou života, nebo dokonce životem samým. I proto je důležité v době krize nejančit a v maximální možné míře zachovat průchodnost systému zdravotní péče jako celku.
Co to bude znamenat z hlediska vašeho podnikání a například investic do zařízení?
Krize může za určitých okolností přibrzdit připravované investice. Za této situace se ale naplno projeví fakt, že financování českého zdravotnictví není optimálně nastaveno. Myšleno z pohledu dlouhodobé disproporce ve financování veřejného a soukromého sektoru.
Stát prohlásil, a učiní tak jistě i kraje, že podpoří své nemocnice. My jako soukromí poskytovatelé veřejných zdravotních služeb tedy nemůžeme počítat s podporou ze státního ani krajských rozpočtů. Věřím ale, že i tuto vypjatou situaci zvládneme.
Výstavba vašeho centra duševního zdraví tedy pokračuje podle plánu?
Naši činnost naopak zrychlujeme. Intenzivně pracujeme na zajištění několika miliard korun, které chceme použít na další rozvoj, zejména na výstavbu Centra duševní rehabilitace v Berouně.
Pak jde o významné rozšíření kapacit hořovické nemocnice, uvedení plánované polikliniky v Praze – Nových Butovicích do provozu cílené zejména na dětské pacienty a mnoho dalších. Nicméně naše investice optikou pandemie přehodnocujeme. Tak abychom dalším plánovaným rozvojem našich zdravotnických zařízení neomezili poskytovanou péči.
Ovlivní situace okolo koronaviru nějak vztahy se zdravotními pojišťovnami?
Určitě se povedou intenzivní diskuze se zdravotními pojišťovnami o vyúčtování letošního roku a o tom, který rok bude veden jako referenční pro úhradu v roce následujícím. Sami chceme otevřít otázku vytvoření nových kapacit v našich zařízeních. Na straně jedné sice nebude ideální finanční situace pro jejich úhrady, ale na straně druhé jejich využitím můžeme významně pomoci zkvalitnit zdravotní péči o ty diagnózy, které nebyly dočasně léčeny kvůli krizi. Anebo proto, že se jejich výskyt v populaci zrychluje – například onemocnění pohybového aparátu, psychiatrické diagnózy, některé onkologické diagnózy či kardiovaskulární onemocnění.
Ukázalo tohle všechno něco pozitivního o českém zdravotnictví nebo o fungování zdravotnického systému?
Experti odvádějí špičkovou práci. Celý systém se také mohl opřít o skvělé a odhodlané lékaře, sestry a další zdravotnický personál, který se navíc dokázal rychle adaptovat. Myslím, že i vedení rychle přijímalo zprávy z terénu a pružně reagovalo, a to i od nás.
Zvýraznila krize také rozdíl mezi soukromou a státní zdravotní službou? Nebo znovu jen podnítila diskuzi o nutném zvýšení platů pro zdravotníky?
Jsme rozhodně pro zvedání platů zdravotníků. Podporujeme ho. Jenom u nás jsme si na to dosud vždy museli vydělat. Nicméně jsme pro systémové opatření, které přidá všem.
V systému financování zdravotnictví je disproporce mezi veřejným a soukromým sektorem, přitom pečujeme o stejné pacienty. Kdybychom netlačili na efektivitu a produktivitu, nikdy bychom nebyli, kde jsme. Efektivita má ale svou elastičnost. Vlastní efektivitou a vysokou produktivitou dokážeme vykrývat externí vlivy, jako je pandemie – ovšem jen s maximálním vypětím.
Zdroj: E15, 5. 5. 2020
