MUDr. Martin Šmakal: Není betlém jako betlém

6. 1. 2022

Sotva vkročím do nového křídla onkologie v Nemocnici Hořovice, spatřím procházet po chodbě urostlého muže v bílém plášti. Pohlédne na mě zkoumavě a vzápětí má jasno stejně jako já. „Ještě píchnu poslední injekci a hned jsem, madam, u vás,“ zahlaholí, když si podáme ruce. Primář zdejšího onkologického stacionáře MUDr. Martin Šmakal je rázný i vlídný, má velký smysl pro humor i nadsázku a dovede také poutavě vyprávět. Třeba o své vášni pro betlémy.

Co vás na betlémech, které sbíráte, tak fascinuje?

Já jsem především obecně vánoční. Taky se mi nelíbí ten nákupní shon a že předvánoční reklamy začínají v září, nicméně Vánoce jako takové miluju. Byť jsem věřící a měl bych se víc věnovat velikonočnímu radování, tak přesto svátky narození Ježíška jsou pro mě nejkrásnější. Už jako dítě mě betlém fascinoval. Sice jsme mívali jen jednoduchý papírový od Vojtěcha Kubašty (našeho nejznámějšího autora papírových betlémů), ale Ježíšek v jesličkách s maminkou a tatínkem ve studené jeskyňce nebo chlívě, kde na něj dýchá oslík s kravičkou, měl pro mě kouzlo.

Vzpomenete si, kdy jste si pořídil první dřevěný betlém?

Před dvaceti lety, když jsme se ženou převzali po rodičích do péče chalupu v Krkonoších, protože na to už nestačili. Na půdě jsem tam našel ručně vyřezávaný a malovaný kralický betlém. Dal jsem ho zrestaurovat a pak jsme ho doma v Praze o Vánocích stavěli společně se syny, kteří byli ještě malí.

A moment, kdy jste je začal sbírat?

Když jsme na chalupě opravovali zeď, řemeslníci mi nabídli na prodej jiný betlém. Prý abych měl dva, pro každého syna. Říkal jsem: No to je něco, to bude památka na rodiče! Tak jsem pořídil druhý, pak ještě třetí pro nás jako rodiče. A najednou mi lidi z vesnice začali nosit věci z první republiky, které měli zničené někde ve stodolách, já je nechal zrenovovat a vzniklo z toho u mě minimuzeum starožitných věcí. Třeba karetní stolek, na kterém si pamatuju, že táta hrával v hospodě. Mělo to plátýnko na karty a v každém rohu měděné mističky na drobné. No a tím jsem začal sbírat i další betlémy. Bylo jich pět, sedm a už to jelo…

Počítal jste, kolik jich máte teď?

Takových padesát šedesát jich bude. Všechno to jsou dřevěné betlémy z Krkonoš a Podkrkonoší. Mají podobný styl, ale figurky jsou samozřejmě každá jiná. A pak mám deset dalších betlémů, které nemají s Krkonošemi nic společného, ale mám k nim osobní vztah. Některé jsem si přivezl z dovolené. Z Mauricia, z Arménie nebo z Betléma v Izraeli.

Jak se vaše betlémy liší třeba ve velikosti nebo provedení?

Mám betlém, který vezmete do ruky, a pak takový, co má 15 metrů na délku. Některé figurky jsou takhle velké! (rozpřáhne ruce na dobrého půl metru) Tutově jsou původně kostelní, odkud je museli vyházet komunisti. Pak mám betlém v klasické velké šatní skříni, kterou jsem koupil od bývalého starožitníka v důchodu. Zavazela mu v chodbě panelákového bytu, kde bydlel. Dcery žily mimo Prahu, a i když to pro něj bylo rodinné zlato, osm let to prý už neotevřeli. Když zjistil, že mám muzeum a neprodám to Rusákům, kteří by to dali dětem na hraní, byl nadšený, že to někomu dalšímu udělá radost. Jeden betlém, když se natáhne, hraje Tichou noc, a pak mám betlémy zasklené, říká se jim pod šturcem. Taky mám betlém, který je vyprávěcí. Na jedné straně je archanděl Gabriel, jak zvěstuje Panně Marii, že bude těhotná, pak je Ježíšek a narození Krista, na druhé straně je Herodes, jak jde s vojáky, a vzadu je Panna Maria s Ježíškem, jak utíká na oslíkovi do Egypta před Herodem.  

Vidím, že není betlém jako betlém…

To tedy není! Často se v zimě dovyřezávaly další figurky do betléma. Po otci třeba vyřezával syn, ale úplně jinak. Byť to není esteticky nejlepší, protože je ta různorodost vidět, ctím to. Koupil jsem třeba betlém od rodiny, kde to vyřezával pradědeček, pak dědeček, pak táta. I když je vidět, že figurky jsou jiné, nezasahoval jsem do toho. Dřív se figurky časem i dokupovaly na poutích. Když byly děti hodné, dostaly je za odměnu. Ne každá rodina si mohla dovolit hned bohatý betlém.

Co všechno víte o historii svých betlémů?

Nejsem historik, ale přinutilo mě to, abych si o tom něco nastudoval. Dřív se na betlémy chodívalo do kostela. Až když to koncem 19. století, tedy v letech 1850 až 1880, zakázali, začali si je lidé dělat v menším provedení doma. Podle stylu řezby jsme schopní s restaurátorem posoudit, jestli je to konec 19. století, meziválečné období nebo první republika. Nejstarší betlém mám někdy z roku 1860–1870.

Při průzkumu jsem s překvapením zjistila, že u nás existují betlémy z másla nebo perníku. Z jakých materiálů jsou ty vaše?

I když bych si na Aukru mohl nakoupit betlémy ze všeho možného, mám jen dřevěné. Ale přece jen mám dvě rarity. Jeden betlém jsem získal z foukaného skla. Skláři mi říkali, že je to jeden z nejstarších betlémů, které se dělaly v Železném Brodě, a že druhý takový je v tamním muzeu. No a zrovna nechávám zrestaurovat další unikátní betlém, kde jsou chaloupky i figurky z vosku. Opravovat rozbitou střechu není tak náročné jako vytvořit figurce novou nožičku nebo ručičku!

Zajímalo by mě, jak u vás vypadají Vánoce. Vždyť vy musíte mít betlémy rozseté všude po domě…

Mám je nejvíc uložené ve stodole přilepené na chalupu v Krkonoších, ale dost jich je i jinde po baráku. Kluci z vesnice mají mé klíče, a když mají návštěvu, cinknou mi, jestli jim můžou betlémy ukázat. Když tam jsem, tak vyvěšuju ceduli: Dnes prohlídka betlémů možná, večer budu doma.

Vypadá to, že nemáte daleko od vyvěšování vlajky! Může u vás zazvonit i cizí člověk?

Není to oficiální muzeum s otevírací dobou, ale když tam jsem, tak může. Stejně to ale nejvíc zajímá lidi kolem vánočních svátků. To většinou náš den vypadá tak, že dopoledne jdeme lyžovat, ve čtyři se vrátíme a do osmi provázíme po stodole s betlémy... 

Letos bude všechno jinak, neboť vaše betlémy budou vystavené od 6. prosince do 6. ledna na zámku v Hořovicích. Je to vaše první výstava?

Ano, je to první velká výstava mimo mou stodolu. Letos doma nechám jen zbytky a většina bude tady na zámku. Původně jsem to chtěl udělat ve Vysokém nad Jizerou, což je nejbližší velké město od chalupy, ale z prostorových a jiných důvodů to nevyšlo. K Hořovicím mám taky vztah, vždyť tady léčím a medicínsky jsem tu zakotvil. V druhé polovině prosince bych měl mít na výstavě i několik komentovaných prohlídek pro veřejnost. Určitě se informace objeví na webových stránkách hořovického zámku. Rád bych na zámku nazdobil i starý krkonošský vánoční stromek, tedy s původními vesnickými ozdobami z foukaného skla nebo z papíru polepeného jemnou drtí ze skla. Přivezl jsem k tomu i nějaké staré dřevěné hračky, co děti dřív dostávaly.

Kdy se správně betlém staví? Na advent?

Stavějí se na začátku adventu, ale my je doma stavíme až těsně před Vánoci, stejně jako zdobíme stromek. K tomu máme tradici. Poté co to někdo z nás postaví, to někdo jiný z rodiny přijde zkouknout a řekne: Máš to moc hezký, ale tahle jedna figurka se musí trochu pootočit. (rozesměje se)

On by si betlém mohl každý postavit jinak, po svém.

Však on taky je pokaždé postavený jinak! Střed, tedy základ s Ježíškem, Pannou Marií, oslíkem a třemi králi, je stejný. Ale u zbylých čtyřiceti figurek se neřeší, jestli někdo s rybou jde zleva nebo zprava.

Mimochodem, dostali vaši dnes dospělí synové nakonec ty dva první betlémy?

Nedostali. (usmívá se potutelně) Postupem času jsem betlémy obsadil celou chalupu a vystrnadil jsem i mé děti s vnoučaty. Kdykoliv však můžou přijet se na betlémy podívat.

 

Galerie

"Mám betlém z foukaného skla, jeden z nejstarších, které se dělaly v Železném Brodě," říká primář onkologického stacionáře Nemocnice Hořovice.