"Když nejde o život, nejde o nic," říká bývalá pacientka Petra Veselková, která si prošla léčbou rakoviny prsu

28. 3. 2022

Naše onkologické centrum přepisuje každý den řadu osobních příběhů. Jedním z nich je i ten, který si tu před šesti lety prožila Petra Veselková.

Do Multiscanu pacientku zavedla neúprosná diagnóza – rakovina prsu. Vše začalo tím, že se Petře v podpaží vytvořily bulky, které jí vadily při výkonu práce. Vyslechnout diagnózu si nic netušící mladá žena jela z práce ještě na kole. „Od té chvíle jsem se už do tehdejšího zaměstnání nevrátila,“ vzpomíná Petra, jak se dozvěděla, že jedna z bulek, ze které jí byla provedena biopsie, se ukázala jako zhoubný nádor.

Pro 28letou Petru byla zpráva o rakovině prsu šok

I s odstupem času si vybavuje, jaký šok pro ni, tehdy teprve osmadvacetiletou, tato zpráva byla. „Popravdě hned, jak mi sdělili diagnózu, jsem tam jen seděla a brečela, nevěřila jsem, že se to děje,“ dodává. „Onkologickou diagnózu provází bouře emocí, které pacienti potřebují sdílet. Mohou jimi být pohlceni a to může vést k jejich psychické destabilizaci,“ potvrzuje doktorka Nina Soósová, která působí v Multiscanu jako psycholožka pro onkologické pacienty. Ti ji často navštěvují před první chemoterapií či radioterapií, kdy je přirozeně trápí úzkost z celého procesu.

O tom ví své i Petra, které její lékař začal hned po sdělení diagnózy vysvětlovat, jak bude proces léčby vypadat, a to od operace po chemoterapeutickou léčbu a ozařování. „Samozřejmě mě děsilo, že umřu. V tu dobu mi přišlo, že je ve společnosti rozšířený předsudek či nálepka, že rakovina se rovná jistá smrt,“ říká mladá žena. Nepříjemné pocity pak umocňovalo i to, že kvůli léčbě přišla o vlasy či řasy. Ze všeho nejhorší ale bylo sdělit diagnózu rodině. „Říct to mé sestře, mému dvojčeti, bylo snad ještě těžší než zjištění, co mi je. Samozřejmě povědět to i dalším sourozencům a mamince bylo náročné,“ vzpomíná Petra. Zpětně viděno to však byla právě rodina, a především malá neteř Nikolka, kdo dodával těžce nemocné pacientce sílu.

 

Rodina a především malá neteř Nikolka jí dodávaly sílu s nemocí bojovat.


Proces, kterým Petra musela projít na cestě k uzdravení, byl náročný. Nejprve jí odoperovali zhoubný nádor a sentinelovou uzlinu. Následně podstoupila osm chemoterapií a ozařování. Od té doby užívá předepsané léky. Pro mladou ženu tím ale boj s rakovinou neskončil. Vyšetření ukázala, že je nositelkou mutace genu, který představuje celoživotní riziko pro vznik nádoru prsu a vaječníků. „Po dobu pěti let jsem tak byla udržována v tzv. umělém přechodu a po ukončení léčby jsem podstoupila mastektomii,“ shrnuje svoji náročnou cestu. Takový zásah pro pacientku znamená odstranění prsní žlázy, jejíž objem nahradí silikonový implantát. To vše tak, aby jizvy po takovém zákroku nebyly patrné.

Jako pacientka, která prodělala rakovinu, musí být Petra pravidelně sledována. Kontroly v Multiscanu v Pardubicích jsou tak neodmyslitelnou součástí jejího života. „Přístup celého personálu v Pardubicích i jejich péče jsou super,“ shrnuje Petra svoji zkušenost s jedním z nejviditelnějších zdravotnických zařízení skupiny AKESO. Právě na posílení tzv. dispenzární péče, která má za úkol hlídat u onkologických pacientů případný návrat onemocnění, se kolegové z Pardubic zaměřili minulý rok. „Počet dispenzarizovaných pacientů neustále roste, což svědčí o velkém pokroku v onkologické léčbě. Proto jsme se rozhodli otevřít ambulanci i odpoledne, aby probíhaly kontroly sledovaných pacientů včas a podle plánu,“ uvádí vedoucí lékař Komplexního onkologického centra Pardubického kraje Karel Odrážka.

V Multiscanu to ale není jediná novinka za poslední měsíce. V rámci zlepšování péče nabízí v Pardubicích možnost bezplatné svozové dopravy z místa bydliště přímo do onkologického centra pro pacienty podstupující radioterapii. K dispozici pak mají onkologičtí pacienti také možnost zapůjčení knih z pardubické knihovny či vstupy na tamní pamětihodnosti. To všechno jsou kroky, které mají onkologickým pacientům usnadnit nelehké období, kdy se střídají fáze úlevy s fázemi náročné chemoterapie. Své o tom ví i Petra, která za fyzicky nejnáročnější období léčby označuje první čtyři dávky chemoterapie. „Minimálně první tři dny po chemoterapii jsem se nezvedla z postele, a když jsem šla na toaletu, tak jsem častokrát omdlévala, bylo mi hrozně zle. Po každé z nich jsem si říkala, že další chemoterapii už nezvládnu. Těžko se mi ten stav popisuje. Ty nejhorší okamžiky jsem vytěsnila. Je to přece jen šest let. Ke konci toho týdne se mi začalo dělat lépe,“ vybavuje si.

Petře je dnes 34 let a přiznává, že prodělaná nemoc a léčba jí změnily život. „Je to zvláštně osvobozující. Když nejde o život, nejde o nic,“ uzavírá mladá žena.

Galerie