Ing. Pavel Pivrnec, nový ředitel Multiscanu

16. 8. 2017

„Privatizaci těchto zařízení považuji za učebnicový příklad úspěšného přechodu veřejného majetku do soukromých rukou“, říká Ing. Pavel Pivrnec, od tohoto měsíce nový ředitel společnosti Multiscan, která je nejdůležitější složkou Komplexního onkologického centra Pardubického kraje. V následujícím rozhovoru Pavel Pivrnec hovoří o svých dojmech z berounské a hořovické nemocnice, nastíní své nejbližší plány o Multiscanu a hovoří též o svém blízkém vztah k Balkánu.

Mohl byste se prosím v krátkosti představit?

Ano, je mi 52 let. Vystudoval jsem VŠE, mám dvě dospělé děti a s manželkou jsme spolu již téměř 32 let. Bydlím v malé vesnici Podůlší v Českém ráji, blízko Jičína. Svou profesní karieru jsem začínal v Dopravním podniku Metro. V roce 1992 jsem nastoupil do VZP ČR, kde jsem na různých manažerských funkcích působil více než 25 let.

Věděl jste něco o zdravotnických zařízeních pana Zavalianise než jste se rozhodl pro spolupráci?

Za svého předchozího působení mám poměrně konkrétní představu o nemocnicích v Berouně a Hořovicích. Tato zařízení považuji za velice kvalitní. V Berouně jsem se ocitl i jako pacient a mohu potvrdit, že péče je tam skvělá, personál ochotný a na velmi vysoké odborné úrovni. Privatizaci těchto zařízení považuji za učebnicový příklad úspěšného přechodu veřejného majetku do soukromých rukou. Každý, kdo tato zařízení měl možnost navštívit, může potvrdit, že finance získané jejich provozem nekončí někde v daňových rájích, ale jsou v míře, kterou já považuji za někdy až příliš vysokou, reinvestovány do dalšího rozvoje budov, technologií a kvalitního personálu. Co se týče onkologie v Pardubicích, tam se s provozem teprve seznamuji, neboť jsem tuto možnost dosud neměl.

S jakými plány přicházíte do společnosti Multiscan?

Především se musím seznámit s provozem zdravotnického zařízení „z druhé strany“, tedy nikoli z pohledu zdravotní pojišťovny jako plátce. Na nějaké konkrétní plány je v tuto chvíli poněkud brzo. Nejprve musím poznat provoz, seznámit se s lidmi, snažit se naslouchat lékařům, učit se v rámci mého odlišného vzdělání vnímat postoje zdravotnického personálu. Poté bych se rád ujistil o názorech pana majitele na další postup v rozvoji tohoto zařízení, jeho investiční záměry v oblasti budov a technologií. Považuji také za nesmírně důležité prohlubovat vztahy s partnery z Pardubického kraje, které prozatím vnímám jako velmi konstruktivní.

Čím se zabýváte ve volném čase a jaký je váš vztah k jižní Evropě, odkud mj. také pochází majitel firmy?

Řecko jsem navštívil mnohokrát a balkánské země jsem si zamiloval. Moji slabostí je především Chorvatsko, kam se snažím jezdit několikrát ročně. Našel jsem tam řadu přátel. Naučil jsem se obstojně chorvatsky, neboť každý Čech se domnívá, že chorvatsky rozumí, ale ve chvíli, kdy začnete konverzovat o mezilidských vztazích, o politice, o nemocech, zjistíte, že nerozumíte vlastně nic. Balkánská povaha má z mého pohledu pro Středoevropana dva rozměry. Jeden, pro mě ten spíše negativní, je poněkud volnější přístup k autoritám, systému, plánování, dodržování nějakých časových rámců a to v pracovním i osobním životě. A ten druhý pozitivní, který u mě převažuje, je bezprostřednost, přátelství, pohostinnost, vztah k tradičním hodnotám a především svoboda ducha.